Jak si jistě dovedete představit, tento sport tu byl ještě před tím, než slovo skialpinismus začalo existovat. Obyvatelé horských oblastí - a obzvláště v severských zemích - museli najít způsob, jak se pohybovat ve svém okolí v době dlouhých zim… Ještě předtím, než civilizace dosáhla na technologie, které známe dnes.
V té době nebyla tato aktivita považována za sport, nýbrž za způsob dopravy a nezbytnost. Lidé se pochopitelně snažili tento způsob dopravy co nejvíce zefektivnit - proto začali používat pásy z tulení kůže (které v dnešní době nahradily pásy z mohérů či syntetických materiálů).
Tento způsob pohybu byl natolik praktický, že ho posléze začaly využívat vojenské hlídky na horských hranicích. První závody vojenských hlídek na lyžích se konaly v Německu v roce 1893. Tyto závody se rovněž dostaly do programu prvních zimních olympijských her v Chamonix a na programu zůstaly mezi lety 1924 - 1948.
V té době se v Evropě začaly konat skialpinistické závody - v roce 1933 v Trofeo Mezzalama a v roce 1943 v Patrouille des Glaciers.
Slovenští závodníci se poprvé zúčastnili skialpinistických závodů v Itálie v roce 1972 - závodníci Böhmer, Dzuroška a Rajtár získali osmé místo! První závod skialpinismu na Slovensku se konal 1977 s trasami na Ďumbieru a Chopku.
Slovenští závodníci se také zúčastnili závodů v italském Bernine v roce 1979, kde Janiga a Rajtár získali dokonce první místo!
V roce 1987 se bratři Ján a Milan Filipští umístili na prvním místě v závodě Pierra Menta - dodnes největším a nejtěžším skialpinistickém závodě. První mistrovství světa se konalo roku 2002 ve francouzském Serre Chevalier a zúčastnili se ho závodníci z 22 zemí. Slovenské duo Miroslav Leitner a Peter Svätojánský vybojovalo bronzovou medaili.
Slovensko je ideální zemí pro všechny varianty skialpinismu. Díky masivním pohořím zde najdete dostatek tras pro začátečníky, středně pokročilé i ostřílené profesionály. Jistě vás nepřekvapí, že mezi nejoblíbenější regiony patří Vysoké a Nízké Tatry, Veľká a Malá Fatra. Na těchto kopcích je velice rušno nejen přes léto, ale i v zimě!
Vysoké Tatry jsou mezi skialpinisty velice vyhledávaným pohořím, protože nabízí spoustu nádherných výhledů, žlabů, sedel i vrcholů. Většina tras je ideální pro level středně pokročilí nebo výš, ale najdete i několik tras pro začátečníky.
Trasa je dlouhá 14 km. Vhodná i pro začátečníky, protože zde nenajdete extrémně těžké výstupy, sjezdy nebo horolezecké úseky.
Zdolat trasu vám potrvá asi 1,5 hodiny nebo 4 hodiny z Hrebienku. Vyhlídková skialpová túra vám nabídne nezapomenutelné výhledy - jde rovněž o jednu ze základních skialpových túr na jeden z vrcholů Vysokých Tater. Na této trase je nebezpečí lavin, proto nejdříve zkontrolujte předpověď, nez vyrazíte.
Trasa je dlouhá 30 km a vhodná pro zkušené skialpinisty. Jde o fyzicky i psychicky náročnou trasu, která kopíruje trasu Vlada Tatarky z roku 1988.
Další trasy ve Vysokých Tatrách: Popradské pleso, Hrebienok, Chata při Zelenom plese nebo náročnější Zbojnická chata - Priečne sedlo - Téryho chata v Malé Studené dolině či Mlynická dolina od Vodopádu Skok - Soliskové sedlo, s přechodem ze sedla na sjezdovku u Chaty pod Soliskom.
Toto pohoří je velice populární pro jednodenní výlety, vícedenní přechody a extrémní sjezdy. Najdete zde divoký i upravený terén, a proto si na své přijdou začátečníci, pokročilí i profíci. Trasy jsou dobře značené a se speciálním zaměřením na skialp.
Trasa dlouhá 3,8 km je začátečnická klasika. S různými obměnami lze tuto trasu projet i v pokročilém levelu - možnost přímějších či strmějších variant, popřípadě protáhnutí trasy až do Jasné.
Tato 6,7 km dlouhá trasa je ideální pro mírně pokročilé skialpinisty, kteří mají trochu zkušeností v horách a dostatečnou fyzičku. Cestou uvidíte krásné výhledy a zažijete pěkné sjezdy, ale před odjezdem raději zkontrolujte lavinové zpravodajství.
Trasa je dlouhá 5,9 km a ukáže vám jedny z nejlepších výhledů Nízkých Tater. Jde ale o velice fyzicky náročný výstup, který může být za nepříznivých podmínek nebezpečný. Je nutné zvážit risk a odměnu, a zda na takovou výzvu stačíte.
Další trasy v Nízkých Tatrách: vyberte si trasu přesně pro vás ve dvou skialpinistických areálech - areál Chopok a areál Králova hůl.
V těchto horách si přijdou na své zejména začátečníci nebo lehce pokročilí. Terén je dobře značený a přístup na hlavní hřeben je bezpečný. Nebezpečím může být nepředvídatelná mlha. Veľká Fatra je vhodná nejen pro skialpinismus, ale také pro běžky.
Trasa je dlouhá 5,4 km. Jde o celkem populární trasu, která má příjemné výstupy a trochu strmější klesání. Vrchol Krížna a jeho výhledy jsou skutečným lákadlem.
Vzdálenost, kterou urazíte, je 6,1 km. Oblíbená trasa s minimálním rizikem lavin, která je používaná i na zimní pěší turistiku. Nepotřebujete tedy tak velkou fyzičku, abyste ji zvládli.
Vzdálenost je 5,9 km. Očekávejte nenáročný terén a neotřelé výhledy na slovenskou krajinu. Budete se pohybovat hlavně po nefunkční sjezdovce, a poté přes hřeben až na Zvolen.
Malá Fatra je další perfektní místo pro skialpinisty. Jde o trochu technicky náročnější pohoří, ale najdete zde i několik míst pro začátečníky. Jde o velice členité pohoří, kde toho za krátký čas mnoho uvidíte.
Trasa je dlouhá 4,8 km. Jde o poměrně pohodlný výstup s občasným strmějším stoupáním. Většina trasy je pro vede po sjezdovce a můžete se také těšit na časté serpentiny. Výstup na vrchol může být problematický v případě mlhy.
Vzdálenost 5,4 km. Většina této trasy vede lesem, ale najdete i místa s výhledy na Veľký Rozsutec nebo na Stoh. Trasa se dá klidným tempem zvládnout do tří hodin.
Trasa měří 11.5 km. Jde o serióznější trasu, kterou zvládnou i zkušenější začátečníci. Budete potřebovat docela slušnou fyzičku, a protože se jedná o terén s různými podmínkami, otestujete pravděpodobně nejen sami sebe, ale i svou výstroj.
Správné skialpové oblečení je základem úspěšného výletu. Pokud vaše oblečení nebude odpovídat venkovním podmínkám, pravděpodobně to budete muset brzy zabalit a vyrazit k domovu. Abyste se cítili pohodlně, musíte oblečení vrstvit, abyste mohli vrstvy přidávat nebo ubírat přesně podle potřeby. Jak na to?
První vrstva musí sestávat z termoprádla, které je strečové, přiléhavé a je vyrobeno z funkčních materiálů. Takové prádlo odvádí pot od těla, drží vás v suchu a pohodlí. Navíc zajišťuje termoregulaci a prodyšnost. Nejčastěji se setkáte se syntetickými materiály, které jsou pevné, odolné a prodyšné. Alternativou je ovčí vlna merino, která je přirozeně antibakteriální, neváže pachy a hřeje.
Druhá vrstva funguje jako vrchní izolační vrstva. Tato vrstva má za úkol udržet vás v teple a zároveň podpořit funkce první vrstvy. Musí být prodyšná, aby se přebytečný pot odpařoval, a zároveň teplá. Obvyklým materiálem pro tuto vrstvu jsou kombinace materiálů jako fleece nebo softshell bez membrány. Pokud máte rádi softshell, můžete si pořídit komplet kalhoty a lehčí bundu/mikinu.
Další možností jsou hybridní bundy, které slouží jako bunda i mikina dohromady. Toho se docílí pomocí kombinace materiálů, která je prodyšná v místech, kde to potřebujete; nepromokavá ve všech ostatních.
Bundy i kalhoty bývají vyrobeny z několika druhů materiálů, protože musejí být dostatečně prodyšné a zároveň funkční. Kolem kloubů mohou být doplněny o elastičtější materiály, aby vás neomezovaly v pohybu. Zároveň ale musejí být voděodolné a větruvzdorné. Bundy by měly mít stahovací rukávy a kalhoty nohavice, které můžete přetáhnout přes lyžáky.
Součástí druhé vrstvy může (ale nemusí) být ještě extra izolační vrstva. Pokud vám bývá často zima nebo budete lyžovat ve velkém chladu, můžete svou výbavu doplnit o fleecovou mikinu nebo vestu z Primaloftu.
Třetí vrstva sestává z bundy a kalhot s membránou, která vás ochrání před nepříjemnými vnějšími podmínkami jako déšť a vítr. Pokud ale chcete skutečně dobrou nepromokavost, utrpí tím schopnost prodyšnosti. Proto je tato vrstva obvykle v batohu a skialpinista ji vytahuje, když se počasí opravdu pokazí. Z tohoto důvodu by měla být třetí vrstva lehká a skladná.
U této vrstvy byste se měli podívat na hodnoty vodního sloupce a prodyšnosti, stejně jako na její sbalitelnost. Jak extrémní by tyto hodnoty měly být záleží převážně na terénu, ve kterém hodláte jezdit - podmínky v Krkonoších jsou jiné než v Alpách nebo na ledovci.
Taková bunda nemusí mít mnoho kapes, rozhodně by ale měla mít velkou stahovací kapuci. Kalhoty by měly být dostatečně velké, abyste je zvládli nasadit i přes boty. Některé mají i zip podél celé nohavice, v takovém případě nemusíte sundávat ani lyže.
Na jaké další vybavení nezapomenout? Nejčastěji oceníte tenčí prstové rukavice, ve kterých se vám bude snadněji manipulovat s dalším vybavením. Určitě je ale vhodné mít v batohu ještě jedny silnější nepromokavé, které využijete pro sjezdy nebo při zhoršeném počasí.
Jak jistě víte, hlavou uniká veliké množství tělesného tepla. Čepice nebo čelenka je proto na místě. Opět je dobré mít dvě varianty - jednu tenkou a větruodolnou, druhou pořádně zateplenou, když venku přituhne. Další možností je také multifunkční tunel.
Dalším doplňkem, bez kterého se určitě neobejdete, je batoh. Batoh musí být velice odolný, neměl by se na něj lepit sníh a měl by mít možnost připnout na něj lyže. Do batohu by se vám měla vejít svačina, trocha extra oblečení a popř. i lavinový set. Další funkce batohu je nutné vybrat podle specifického skialpového zaměření. Speedtouringový batoh by měl být v prvé řadě lehký; batoh na skitouring by měl být větší a mít kapsy na lavinové vybavení. Podle zaměření byste měli také zvolit, zda si chcete pořídit lavinový batoh s airbagem nebo jestli se obejdete bez něj.
Už víte vše, co jste se chtěli dozvědět o skialpinismu? Podívejte se do naší nabídky, kde si můžete vybrat špičkové oblečení či vybavení!
V nákupním košíku máte .